Cenu Jiřího Popela získaly dvě učitelky hudby

Datum: 16. 6. 2017
Autor: Tomáš Branda, zastupující tiskový mluvčí
Cenu Jiřího Popela z Lobkovic letos získaly dvě pedagožky Základní umělecké školy a shodou okolností obě z oboru hudby - hlasová pedagožka a dirigentka několika pěveckých souborů Magda Martincová a bývalá ředitelka ZUŠ v Chomutově a učitelka klavíru Jaroslava Hanousková. Rada statutárního města Chomutova cenou vyznamenává osobnosti, které se zasloužily o věhlas města a přispěly k životu ve městě. “To obě dámy plnily a plní vrchovatě. Zasloužily se o kulturní rozvoj města a jejich sbory a žáci hlásají dobré jméno Chomutova a to nejen v republice,” řekl primátor Marek Hrabáč.

Magda Martincová působila jako hlasový pedagog a dirigent souborů Hlahol, Loutna česká Chomutov, Ženského komorního sboru Jirkov i smíšeného sboru Aurum. Obětavým a citlivým přístupem při práci s dětmi chomutovské ZUŠ přivedla k ušlechtilé lásce k hudbě mnoho svých žáků. Povědomí o Chomutovu jako městě s hudební kulturní tradicí šířila na různých festivalech, setkání pěveckých sborů i při vystoupení na kulturních akcích po celé republice.

Jaroslava Hanousková působila v ZUŠ od roku 1984 do roku 2015, několik let na pozici ředitelky. Po celou dobu byla učitelkou hry na klavír, učitelkou komorní hry a klavírní improvizace. V pozici ředitelky dokázala v kolektivu vytvořit neopakovatelnou atmosféru vzájemné lidské důvěry a tvůrčí inspirace. Současná podoba umělecké školy je především její zásluhou. Přednášela na Univerzitě 3. věku v SKKS.  

Cena nese jméno významného šlechtice

Jiří Popel z Lobkovic byl významným českým šlechticem, nejvyšším hofmistrem Království českého a od roku 1588 majitelem města Chomutova. Sem coby horlivý katolík pozval mnišský řád jezuitů a založil jejich klášter a především gymnázium, které se stalo jedním z nejstarších v Čechách. Bylo vyhlášeno vysokou kvalitou výuky, a proto jej navštěvovali studenti nejen z Čech, ale i ze Saska. Jiří Popel z Lobkovic plánoval v Chomutově založit rovněž jezuitskou univerzitu a pro tento záměr získal i císaře Rudolfa II. a papeže. Nakonec však v souvislosti s dvorskými intrikami upadl u císaře v nemilost, byl zbaven majetku a odsouzen k doživotnímu vězení. V roce 1607 na hradě Lokti zemřel.  

Vložil(a): Tomáš Branda