Třem vojákům prvorepublikové armády byly odhaleny pamětní desky

U příležitosti stého výročí republiky statutární město Chomutov odhalilo pamětní desky třem představitelům prvorepublikové armády, kteří během své vojenské služby v Chomutově sloužili. Pamětní desku dostane štábní kapitán Theodor Kouba, major Josef Šulc a armádní generál in memoriam Karel Kutlvašr. “Všichni tři sloužili v československých legiích, které byly státotvornou silou první republiky. Dva z nich za Československo položili život,” řekl primátor Marek Hrabáč.

Pamětní desky byly postupně odhaleny dnes dopoledne. “Desky byly instalovány v místech, která legionáře připomínají ať už jménem ulic nebo místem, kde bydleli,” řekl náměstek primátora David Dinda. Dvě jsou proto v ulicích majora Šulce a st. kpt. Kouby, třetí ve Škroupově ulici, kde bydlel generál Kutlvašr.   

O vznik pamětních desek se zasloužil člen chomutovských organizací Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu Milan Kopecký. Nejprve jejich umístění navrhl v rámci participativního rozpočtu, ve kterém jeho návrh neprošel hlasováním občanů. “Před rokem, kdy se plánovaly oslavy výročí, jsem za obec legionářskou i za svaz bojovníků za svobodu opět navrhl vytvoření desek a představitelé města byli k návrhu vstřícní a díky tomu mohly být desky dnes odhaleny,” řekl Milan Kopecký.     

Desky byly umístěny na kamenné bloky, které městu darovalo kamenictví 

Archkaso. Díky tomu celkové náklady vyšly jen na třicet tisíc korun. 

 

O trojici prvorepublikových vojáků 

V domě č. 36 v dnešní Škroupově ulici od roku 1923 do 1929 bydlel armádní generál in memoriam KAREL KUTLVAŠR (27. 1. 1895 - 2. 10. 1961) Od roku 1914 do 1920 bojoval jako legionář v Rusku, po svém návratu 1. února 1920 působil v Československé armádě. Velitelem 2. pěší brigády v Chomutově se stal 15. prosince 1923. Pod jeho velením se brigáda stala vzornou jednotkou. Dne 1. května 1928 byl povýšen do hodnosti brigádní generál. Ve svých 33 letech se tak stal nejmladším generálem armády. V době Pražského povstání v květnu 1945 byl vojenským velitelem Velké Prahy.  V letech 1924-1929 zastával funkci místostarosty chomutovského Sokola.

Po nabídce agenta - provokatéra podplukovníka Josefa Hrušky se stal členem protikomunistické odbojové skupiny „Pravda vítězí“. Ta byla záhy „odhalena“ a generál Kutlvašr byl 18. prosince 1948 zatčen a 16. května 1949 byl odsouzen státním soudem v Praze pro vlastizradu k doživotnímu vězení. Zároveň byl degradován na vojína v záloze. U obnoveného soudního jednání 10. května 1968 byl zproštěn obžaloby a všech obvinění vznesených proti němu v letech 1948-1949. 

Jeho skutečná rehabilitace proběhla na počátku devadesátých let. V roce 1992 byl povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála a byl mu udělen Řád M. R. Štefánika. Na chomutovské sokolovně mu byla odhalena pamětní deska a 15. září 1998 mu zastupitelstvo města udělilo čestné občanství města Chomutova. Vloni 28. října 2017 mu byl propůjčen Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy in memoriam za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu.

 

Major JOSEF ŠULC (26. 10. 1895 – 8. 9. 1943) působil v řadách československých legií v Rusku. V letech 1921 až 1938 působil ve vojenské posádce v Chomutově, kde ukončil svoji vojenskou kariéru v hodnosti majora pěchoty. V listopadu 1935 byl jmenován prvním pobočníkem velitele pluku plk. Josefa Noska.  S okupací republiky se nesmířil. S rodinou se přestěhoval do Rakovníka, kde působil v ilegální vojenské organizaci „Obrana národa“ v okresech Rakovník a Slaný. Tato odbojová vojenská skupina shromažďovala zbraně pro boj proti okupantům. Byl velitelem oblasti Rakovník.  

V ilegální činnosti působil až do 16. března 1940, kdy byla jeho skupina v Rakovníku odhalena. Major Šulc byl postupně převážen do věznic v Kladně, Terezíně, Praze, Gollnowě, Drážďanech a Berlíně-Plötzensee, kde byl odsouzen k trestu smrti a 8. září 1943 popraven. 

 
Štábní kapitán THEODOR KOUBA byl československým legionářem v Itálii v letech 1916 až 1920. V roce 1935 byl velitelem kulometné roty pěšího pluku č. 46 v Chomutově. Dne 15. září 1932 byl přemístěn k pěšímu pluku 46 jako velitel 12. roty v Chomutově.  Od 25. září 1936 se stal velitelem roty doprovodných zbraní.  

Štábní kapitán pěchoty Teodor Kouba byl symbolem odporu příslušníků chomutovského pěšího pluku 46 vůči nacistické okupaci. V kritickém roce 1938 byl přidělen ve dnech 14. září až 24. září do svazku kadaňského praporu Stráže obrany státu jako okrskový důstojník. V něm při srážkách s nacistickými bojůvkami prokázal svoji velitelskou rozhodnost a odpor proti fašismu se zbraní v ruce.

 

Krátce po okupaci republiky se aktivně zapojil do domácího odboje. Byl zatčen krátce po příchodu R. Heydricha do českých zemí a 31. října 1941 popraven v Praze - Kobylisích.