Historie Chomutova - 19. století

Počátek 19. století a napoleonské války

Nastupující devatenácté století přineslo mnoho pokroku, ale i další války. Hned na jeho počátku se v některých výrobních odvětvích začínají více uplatňovat stroje. V zemědělství zase došlo k všeobecnému rozšíření pěstování brambor, které se staly důležitou součástí stravy chudých lidových vrstev. Velkým kladem bylo také zrušení doživotní vojenské služby, ke kterému došlo v květnu 1802.

Roku 1806 hrozilo chomutovskému gymnáziu opět uzavření, protože v okolí byla uzavřena další gymnázia, a tím zde počet žáků začal klesat. Udrželo se jen díky tomu, že město převzalo všechny výdaje a správu předalo cisterciáckému klášteru v Oseku. Provoz školy však byl brzy narušen napoleonskými válkami.

V kasárnách byli roku 1805 umísťováni bavorští a francouzští váleční zajatci. Pro nedostatek hygieny mezi nimi vypukl zřejmě tyfus a podléhali mu nejen zajatci, ale i obyvatelé města. Jen v Chomutově jich zemřelo 252.

Dne 8. července 1809 přišel do Chomutova sbor 1800 mužů – Sasů a Vestfálců. Jen díky moudrosti a ochotě měšťanstva zásobovat vojsko potravinami bylo město ochráněno před nepříjemnostmi. Následujícího dne vojáci odtáhli.

Roku 1813 se Chomutov dostal přímo do středu válečného dění. Největší bitvy tohoto roku se totiž odehrály v sousedním Sasku. Táhla tudy proto všechna vojska – rakouská, pruská, ruská a pak i francouzská. Ve dnech 20. a 21. srpna procházel městem hlavní voj rakouské armády, kronikář J. Dressler uvádí, že tudy 21. srpna prošla kavalerie dvanácti pluků. Dny 21. až 24. srpna 1813 se staly pro Chomutov obzvláště významné. V tyto dny přijeli totiž do Chomutova postupně se svými štáby ruský car, pruský král a rakouský císař, aby se osobně zúčastnili porady o dalším společném postupu proti Napoleonovi. Kromě nejvyšších hlav tří států zde byla spousta generálů, důstojníků, vyslanci téměř všech evropských zemí, vrchní purkrabí města Prahy a další. Bylo jistě zajímavé být ve středu těchto událostí, ale odjezdem panovníků průchod a táboření vojsk neskončilo. Následující dny pro většinu obyvatel znamenaly jen hlad, bídu a utrpení. Pole a zahrady byly úplně zpustošeny, ploty a zahradní domky spáleny, armády spotřebovaly všechny místní zásoby potravin i krmiva a s příchodem dalších vojáků se ve městě rozšířily i nakažlivé nemoci. Teprve na konci roku se situace v Chomutově uklidnila, spojenecká vojska zatlačila Francouze již za řeku Rýn a vstoupila do Francie.

Poměry při ošetřování raněných a nemocných vojáků, kteří sem byli umísťováni až do 8. února 1814 do dvou vojenských špitálů, zapůsobily na zdejšího uměleckého truhláře Josefa Antonína Tobera, že se rozhodl sestrojit přístroje, které by ulehčily péči o nemocné a nemocným zmenšily bolesti při ošetřování. Všech svých 11 přístrojů sám navrhl a sestrojil. V roce 1816 předložil své návrhy k posouzení pražské lékařské fakultě. Posudek byl tak výtečný, že Tober pak dodával své přístroje nejen pražským nemocnicím, ale i jiným zdravotnickým zařízením, např. ve Vídni. Roku 1827 mu byla za tyto přístroje v Chomutově slavnostně udělena čestná medaile.

Kromě napoleonských válek se staly na počátku 19. století i jiné zajímavé události. V roce 1818 vzniklo díky stoupající vodě na místě kamencového dolu jezero. Za deset let nato zahájila svou činnost první pojišťovna v Chomutově. V letech 1835 a 1836 byly zbourány městské brány a provedeny asanace některých míst u města. Roku 1833 bylo započato se stavbou nové střelnice u právě budovaného městského parku. U ústí do tohoto mnoho let budovaného parku byl roku 1885 slavnostně odhalen pomník císaře Josefa II. Roku 1838 koupilo město 40 olejových lamp a zavedlo zde první veřejné osvětlení.

Chomutov v polovině 19. století

Ve městě se od počátku 19. století ujaly tyto větší živnosti:

  • továrna na kartouny paní Silbererové vzniklá na základě zemského dekretu z 15. dubna 1802. Koncem roku 1844 měla 28 zaměstnanců
  • dvě přádelny s 24 zaměstnanci
  • výroba octa, lihu a olovnatého cukru p. Gottlieba Jindřicha Kunzeho vzniklá na základě zemského dekretu z 13. prosince 1838
  • továrna na sukno Karla Kohla – zemský dekret z 28. srpna 1831

Kromě toho koncem roku 1844 provozovalo řadu komerčních a svobodných živností a obchodů ještě 296 mistrů a jiných živnostníků se 155 tovaryši, 109 učni a pomocníky – celkem tedy 506 osob. Podle výsady se v Chomutově může konat 5 výročních a 3 týdenní trhy – vždy v pondělí, středu a pátek.

Zdravotnictví zajišťují dva doktoři medicíny a chirurgové, z nichž jeden je městským fyzikem. Dále je zde jeden doktor medicíny s vlastní soukromou praxí, čtyři porodní asistentky a jeden lékárník. Na pomoc chudým a potřebným existoval chudobinec, kromě toho mělo město špitál pro chudé již od dob panství řádu německých rytířů. Budova špitálu stála na předměstí vedle kostela sv. Ducha, který k ní patřil. Špitál i chudobinec byly pod správou magistrátu.

Polovina 19. století se vyznačuje touhou národů po demokracii. Výrazný zlom přinesla v roce 1848 francouzská revoluce, na kterou reagoval i český národ. V Praze i ostatních městech se po výzvě z 11. března 1848 o změně zemské správy začaly tvořit národní gardy a nejinak tomu bylo i v Chomutově. Její příslušníci pravidelně cvičili a hlídali město.

V německých zemích a také v německy mluvícím českém pohraničí se začala znovu prosazovat myšlenka sjednocené německé říše, jejíž součástí by měly být i rakouské země včetně Českého království. František Palacký, který byl pozván na sněm o německé říši, však v dubnu 1848 svou účast odmítl, protože tušil, jaké nebezpečí by to pro Čechy znamenalo. Přesto byly vypsány volby do říšského (frankfurtského) parlamentu, kterých se s jásotem zúčastnili i obyvatelé pohraničí, narozdíl od ryze českých měst. Frankfurtský parlament se i přes neúplné volby sešel v polovině května. Při jednání o říšské ústavě došlo k rozkolu a část poslanců parlament rozpustila. Oslabený parlament pak byl přeložen do Stuttgartu, byl ale 18. června 1848 vojskem rozehnán. V německy mluvícím pohraničí však pokračovaly manifestace za sjednocené mocné Německo, v nichž se ozývaly také útoky proti českému národnímu hnutí. V Chomutově se taková manifestace konala 30. července 1848.

Rokem 1848 končí v Chomutově, tak jako i v ostatních městech v Čechách, činnost regulovaného magistrátu. Tím ztratil své opodstatnění i název „královské město“, neboť císařský patent ze 17. března 1849 číslo 170 změnil strukturu samosprávy měst a obcí. Magistráty byly zrušeny a na jejich místo nastoupily městské úřady. Město Chomutov se stalo po roce 1850 centrem soudního okresu – centrem politického okresu bylo od roku 1868, kdy zde zahájilo činnost okresní hejtmanství.

Rok 1848 přinesl mimo jiné také občanské a politické zrovnoprávnění Židů. Od tohoto roku směli volně nakupovat nemovitosti, bydlet ve městě a také zde pracovat. Židů ve městě rychle přibývalo, podle neúplných údajů jich zde roku 1860 bylo na 200 a stále přicházeli další. Přinášeli si s sebou své zvyky a zvláštnosti, lišili se oděvem, chováním a způsoby. V roce 1864 si otevřeli první a v roce 1869 druhou modlitebnu. V roce 1876 byla v Chomutově otevřena synagoga. Své mrtvé pohřbívali Židé na údlickém hřbitově, kde bylo Židů do roku 1848 na Chomutovsku nejvíce. Teprve roku 1892 byl založen chomutovský židovský hřbitov daleko za městem. Dnes toto místo připomíná jen prostor s pamětní deskou.

Nejen Židé si v Chomutově zřídili svoji modlitebnu. I když Josef II. svým tolerančním patentem z roku 1781 povolil evangelické vyznání, aby řemeslnickým mistrům a jiným odborníkům přicházejícím z protestantských zemí, bylo zaručeno, že nebudou pro své náboženství pronásledováni, trvalo ještě chvíli, než došlo v Chomutově opět k nárůstu počtu evangelíků vymýcených protireformací. První novodobé evangelické bohoslužby se konaly až od 4. března 1849 v pronajaté místnosti, od 15. května 1857 ve vysvěcené modlitebně a od roku 1899 se již evangelíci scházeli v nově postaveném kostelíku u vchodu do městského parku.

Tomu všemu ale předcházelo rozhodnutí města o podpoře jeho rozvoje a postupném zbourání městského opevnění, které Chomutov a jeho podnikání svazovalo.

Poštovní úřad vznikl po starém doručování zásilek poslem v roce 1850 a o 10 let později byl otevřen také telegrafní úřad. Chomutovská pošta patřila mezi provozně nejsilnější poštovní úřady v Čechách a roku 1874 byla zestátněna. První telefonní ústředna byla v Chomutově zřízena až v roce 1894 – měla 58 abonentních stanic.

Roku 1863 byla v Chomutově založena tiskárna Bruno Lässiga zaměstnávající zpočátku jen 1 sazeče a 1 tiskaře. Později ji převzali bratři Butterové. Tiskárna se rychle rozrůstala, v roce 1876 měla již 20 zaměstnanců.

Roku 1870 byla vytvořena společnost pěti chomutovských občanů pro výstavbu plynárny a 31. srpna téhož roku byla s městem podepsána smlouva o zavedení plynového veřejného osvětlení. Plynárna byla postavena roku 1871 s kapacitou 500 000m3 a 30. října 1871 byl již Chomutov osvětlen plynovými světly. Později byla plynárna prodána firmě „Imperial Continental Gass-Association“, která roku 1900 v Chomutově vybudovala také elektrárnu.

Ve druhé polovině 19. století prožívalo město podstatné změny také v hospodářské struktuře. Až dosud zde byli převážně drobní řemeslníci a výrobci, částečně i zemědělci, kdežto nyní nastupoval průmysl. Po počátečních letech rozmachu však došlo ke stagnaci. Tak např. Krušnohorská železářská a ocelářská společnost, která v letech 1870 a 1872 proinvestovala několik milionů zlatých a postavila v jihovýchodní části Chomutova na svoji dobu moderní železárny, musela také v důsledku déletrvající hospodářské krize vyhlásit úpadek.

Z významnějších provozoven se udržely i přes jisté potíže přádelna, barvírna, výroba olovnatého cukru a octárna, která do šedesátých let vyráběla také sirky. Docela dobře prosperoval parní mlýn i parní pila a dobře si vedla papírna Gelinek vyrábějící převážně balicí papír, určený většinou na vývoz

Podle knihy Z.Binterové "Dějiny Chomutova" zpracovala Linda Civínová
Kresby: ing.arch. J.Pachner