Historie Chomutova - pravěké osídlení

Na území dnešního Chomutova se v Pravěku neobjevily žádné kultury. Toto místo ale patří do úrodné oblasti Ústeckého kraje. Proto se v blízkosti Chomutova usazoval již od počátků osídlení člověk hledající zdroj své obživy s pevnou hospodářskou základnou. Osídlení se soustřeďovalo především v údolí tří řek – Labe, Ohře a Bíliny.

První stopy lidského pobytu na území Ústeckého kraje byly zachyceny ve čtvrtohorách, a to již ve druhém velkém interglaciálu, zvaném též mindel-risský, v době mezi 200 000 – 100 000 lety př. n. l. Daleko četnější jsou ale nálezy ze středního a mladšího paleolitu (asi 100 000 – 15 000 př. n. l.). Nejblíže Chomutovu byl učiněn nález lidské lebky v Mostě a nález mladopaleolitického sídliště v Holedči na Žatecku se vzácnou rytinou ryby na koňském žebru – zatím jediným dokladem paleolitického umění v Čechách.

S postupující dobou se paleolitický člověk odvážil i do hor, které tehdy nebyly tolik zalesněné jako letos, a tak můžeme vysledovat nálezy kamenných rolnických nástrojů i v Krušných horách nad Chomutovem. Začaly se objevovat i předměty spojené s kulturou a duchovnem – keramika, kultovní nádobky, aj., ovšem tyto nálezy byly uskutečněny od Chomutova dosti daleko.

Na Chomutovsku se objevují první předměty až v době starší doby bronzové, kdy se zde zabydlel lid únětické kultury. Bohatství únětického lidu tu dokumentuje nalezený poklad šesti zlatých drátěných svitků u Nechranic, který vážil téměř půl kilogramu. Tuto vzkvétající kulturu však někdy v 15. století př. n. l. oslabil vpád pastevců – lidu mohylové kultury. Poprvé jsme se tak mohli setkat s nálezy mečů nebo srpů, které lid únětické kultury neznal. Zajímavostí je, že v severozápadních Čechách, narozdíl od svých ostatních působišť, tito lidé nepohřbívali své mrtvé pod mohylou, ale výhradně v plochých hrobech, přičemž kostra ležela v natažené poloze. Ve 13. století dochází k dalšímu zvratu v osídlení oblasti – ze severu přišel lid lužické kultury, známý také pod širším pojmem lid popelnicových polí podle charakteristického způsobu pohřbívání svých mrtvých. Po krátkém zápase snadno přemohl mohylový lid se zbytky lidu únětické kultury. Národnostním a kulturním smísením jednotlivých skupin vznikla tzv. smíšená kultura knovízská. S ní se setkáváme s objevem železa, jeho dobu reprezentuje v Ústeckém kraji kultura bylanská. Za doby této kultury však byla oblast Podkrušnohoří spíše na periferii, a to také vysvětluje velkou chudobu nálezů.

Asi od 5. století př. n. l. se k nám dostávají keltské kmeny, a to s laténskou kulturou. Do Podkrušnohoří se tehdy dostal přes Chebsko a údolím Ohře kmen, který pohřbíval své mrtvé nespálené v natažené poloze v plochých jednoduchých hrobech – tzv. kostrové hroby. Tento kmen (pravděpodobně kmen Volků – Tektoságů) u nás zanechal u nás řadu sídlišť a pohřebišť. Bohatství keltské kultury a prosperita keltských měst brzy vzbula pozornost germánských kmenů, jejichž tlak neustále sílil. Těsně před počátkem letopočtu tak ustoupili Keltové jejich náporu a opustili naše země. Nástup Germánů však byla proti keltské velkým úpadkem.

V období destabilizace – 4.-6. století – nastala doba stěhování národů, na jejímž konci přišli na naše území první Slované. První archeologické doklady o pobytu Slovanů u nás se objevují již od 5. století u Loun a Mostu. Před vznikem přemyslovského státu bylo území Ústeckého kraje osídleno drobnějšími kmenovými celky, v jejichž čele stála kmenová knížata. Chomutovsko bylo doménou Lučanů, jejichž hlavním hradem byl Žatec. Archeologické nálezy z doby kmenového zřízení jsou dosud velmi chudé a nelze z nich vyvozovat bezpečné závěry ani o hospodářské ani o společenské úrovni. Hospodářský vzestup zaznamenáváme podle archeologických nálezů teprve od 10. století v době vznikajícího přemyslovského státu s nálezy napodobenin byzantských šperků. Z této doby se dochovala nejstarší historická zmínka o místě na Chomutovsku – bylo to roku 993 o celnici v Kralupech.

Podle knihy Z.Binterové "Dějiny Chomutova" zpracovala Linda Civínová
Kresby: ing.arch. J.Pachner