Rozvoj průmyslu

Přerod města v průmyslové centrum

Zásadní změnu znamenalo pro Chomutov rozhodnutí o stavbě železnic. Měly se zde sbíhat celkem tři tratě. První zahájila provoz v roce 1870 c. k. soukromá Ústecko – teplická železnice a ve velmi krátké době nato i výhradní soukromá Buštěhradská dráha a c. k. Duchcovsko – podmokelská železnice. První trať spojila Chomutov 8. října 1870 s Ústím, druhá roku 1874 s Prahou. Tato trať pak byla prodloužena až do Chebu. Roku 1872 byl Chomutov spojen železnicí s Vejprty. Stavba této tratě byla vzhledem k horskému terénu technicky i fyzicky velmi náročná. Dne 19. prosince 1892 pak byl dokončen poslední úsek Děčínsko – podmokelské dráhy z Oseku přes Jirkov až do Chomutova.

Zmíněné železniční společnosti přinesly velký přínos pro město také tím, že zaměstnaly několik set místních dělníků. Kromě toho tak velké soustředění lidí přineslo i oživení obchodu a řemesel. Bez významu není ani skutečnost, že mezi technickým personálem, který přišel do Chomutova, bylo mnoho Čechů, kteří posílili pasivní a málo významnou českou menšinu a dali podnět k založení prvního českého spolku.

O rychlém rozvoji města vypovídá např. listina vyjmutá roku 1929 při opravě věžičky na radnici. Podle ní měl Chomutov 7. listopadu 1866 celkem 583 domů a přes 7 000 obyvatel. Podle soupisu z roku 1879 to však bylo již 702 domů a počet obyvatel v následujícím roce dosáhl při sčítání počtu 10 109 obyvatel. Také počet úřadů vzrostl tak, že radnice již nestačila (navíc se tam muselo umístit i okresní hejtmanství) a koncem 60. let musely být kanceláře umísťovány také v soukromých domech. Tyto problémy vyřešila v roce 1871 vybudovaná dnešní budova okresního soudu, která pojala všechny úřady okresního významu.

Kromě okresního hejtmanství a okresního soudu byly v Chomutově tyto úřady: báňské hejtmanství přeměněné roku 1872 na revírní báňský úřad, berní úřad, hlavní celní úřad, oddělení finanční stráže, okresní důchodkový úřad, cejchovní úřad, četnická stanice se 4 četníky a okresní zastupitelstvo pro Chomutov a Horu sv. Šebestiána.

Z mnoha německých spolků, které v 19. století vznikly, byl jistě nejužitečnější hasičský spolek. Vznikl v roce 1872 a na počátku měl 69 členů. Velmi brzy měli příležitost prokázat svoje schopnosti, protože hned roku 1872 v Chomutově několikrát hořelo. Nejstarší byla ovšem již zmiňovaná střelecká společnost. Datum jejího vzniku přesně neznáme, ale roku 1571 je ve 12. článku privilegia uděleného Bohuslavem Felixem z Lobkovic a Hasištejna uvedeno, že společnost střelců z kuše bude vykonávat spravedlnost a poslušnost podle vydaných předpisů tak, aby každý střelec v případě nouze stál vrchnosti a městu podle potřeby ke službě a cti. Kromě těchto dvou byla v Chomutově řada dalších německých spolků – pěvecký, tělocvičný, veteránů, živnostenský, atd.

České spolky zde začaly vznikat až po vybudování železnic. V srpnu 1883 byl založen první – Českoslovanský čtenářský spolek. V pořadí druhým chomutovským českým spolkem byl místní odbor Ústřední matice školské, který vznikl 17. listopadu 1884. Ačkoliv se národnostní poměry v polovině 80. let přiostřily, došlo v červnu roku 1885 k založení místního odboru Národní jednoty severočeské. Prakticky všichni členové výboru byli titíž lidé, jež předtím založili čtenářský spolek. Po celou dobu existence pociťovaly české spolky nepřátelský postoj německé strany a její neochotu uznat práva české menšiny. Přesto byl začátkem 20. století založen Sokol a čtyři další české spolky.

Podobná situace byla ve školství. Až do 60. let 19. století byly v Chomutově vzhledem k malému počtu Čechů jen německá obecná škola, německá měšťanka a německé gymnázium. Roku 1862 bylo zahájeno vyučování na dívčí škole patřící řádu sester Svatého kříže. V dalších letech došlo k rozvoji odborného školství. V roce 1874 otevřelo město novou přízemní budovu průmyslové školy strojnické s učebními dílnami. Byla to první škola tohoto druhu v Rakousko – Uhersku i Německu a brzy získala dobrou pověst. Studenti přicházeli z celé říše i z dalších zemí a o absolventy byl zájem ve světě. Roku 1902 se pak škola přestěhovala do nově postavené jednopatrové budovy na dnešní školní ulici a v letech 1926 – 1927 byla tato budova značně rozšířena. V listopadu 1878 byla otevřena Živnostenským spolkem odborná učňovská pokračovací škola.

Také gymnázium prodělávalo změny. Roku 1851 bylo slavnostně otevřeno osmileté, vyšší gymnázium, změněné o 20 let později na komunální reálné a vyšší gymnázium. (Do té doby bylo v Chomutově pouze šestileté.) Roku 1909 bylo gymnázium po dlouhých jednáních zestátněno, protože město již nestačilo krýt všechny jeho výdaje. Podle smlouvy měl osecký klášter nadále poskytovat 8 profesorů a město jim mělo zajistit ubytování. Ve školním roce 1911 – 1912 se mezi studenty poprvé objevily také 4 dívky.

Snahy o založení české školy v Chomutově se datují od 2. poloviny 19. století, ale stále bezvýsledně. Teprve v roce 1905 byly otevřeny 2 místnosti, kde se 60 českých dětí mohlo dvakrát týdně učit své mateřštině.

Konec 19. století byl charakterizován rozvojem a dalším nárůstem průmyslových podniků. Chomutov již měl svůj nový městský pivovar, Gelinkova papírna (pozdější Dehtochema) zvýšila výrobu a zaměstnávala 59 dělníků a 1 úředníka. Železárny se vzchopily po pádu Krušnohorské železářské a ocelářské společnosti až v roce 1887, kdy je koupila německá firma Mannesmann z Remscheidu. Ihned přikročili k přestavbě závodu na výrobu bezešvých trub. V následujícím roce se firma stala akciovou společností s názvem Německo – rakouské Mannesmennovy závody. Byl to jeden z největších koncernů v Evropě. Po nejrůznějších zlepšovacích úpravách zde byla roku 1891 vyrobena první ocelová bezešvá trubka na světě tzv. poutnickým způsobem válcování, který znamenal základní zvrat v dosavadní výrobě. Koncem roku 1870 byla v Chomutově postavena továrna na cukrovinky, v roce 1883 byla zřízena pobočka německého závodu na výrobu kávových náhražek – žitné kávy a cikorky, od roku 1893 stála v Chomutově Heroldova továrna na lití zvonů a v roce 1887 začala fungovat pobočka stuttgartské firmy na výrobu dřevěných hodin. Od roku 1896 zde vyráběli již všechny druhy hodin kromě náramkových.

Začátek 20. století zastihl Chomutov jako relativně klidné a úspěšné město, i když zde občas docházelo k demonstracím za zlepšení životního prostředí a pracovních podmínek. Chomutovští ale byli spokojeni, že mají od 1. ledna 1908 konečně novou moderní budovu nemocnice, dostatečně prostornou a dobře vybavenou. Na svoji dobu to byla opravdu moderní nemocnice se 4 odděleními – chirurgickým, interním, plicním a infekčním. Na počátku zde bylo 120 lůžek, ale pokoje byly řešeny tak, že se v nich mohlo umístit až 220 lůžek.

Město již na počátku 80. let 19. století se z důvodu nevyhovujících a nekvalitních dodávek pitné vody rozhodlo zabývat řešením problému zásobování. V roce 1898 provedl profesor O. Lueger ze Stuttgartu posudek všech doposud zpracovaných projektů a na základě jeho názorů bylo rozhodnuto o výstavbě přehrady na Kameničce, levém přítoku Chomutovky. Práci zahájila vídeňská firma G. A. Wayss a Cie dne 19. října 1899. Kolaudace vodní nádrže byla provedena v červenci 1904. Zatopená plocha je 6 ha a kamenná hráz dosahuje nad údolím výšky 31 m. Délka hráze v koruně je 153 m a šířka 4 m. Výstavba této „Údolní přehrady císaře Františka Josefa I.“ vzbudila velkou pozornost a přilákala i odborníky zdaleka, kteří sem přijeli získat zkušenost pro podobné práce plánované doma. V souvislosti s řešením otázky pitné vody byl na konci 19. století také upraven odvod odpadních vod. V letech 1898 a 1903 byla provedena nová kanalizace současně s drenáží zamokřeného území městského parku a odvodněním hřbitova.

Po roce 1900 stávala v místech střelnice z roku 1833 tzv. Městská sadová dvorana, dnešní divadlo. Střelnice byla přemístěna pod kopec Ruland vedle silnice do Blatna. Portál budovy střelnice nebyl při demolici zbořen, ale byl přemístěn ke vstupu do růžového sadu, kde stával až do 70. let 20. století.

Klid města byl přerušen rozsáhlými přípravami na velkou Německou – českou zemskou živnostenskou výstavu, která byla za účasti tisíců vystavovatelů z celé země a pod patronací arcivévody Karla otevřena 15. června 1913. Na pozemku, který vedl od bývalých hradeb za kostelem po dnešní budovu gymnázia, byly postaveny různé pavilóny a celému výstavišti vévodila socha Německého rytíře v nadživotní velikosti. O výstavě se pak všude hovořilo, že to byla jedna z nejlépe uspořádaných výstav v severních Čechách.

Podle knihy Z.Binterové "Dějiny Chomutova" zpracovala Linda Civínová
Kresby: ing.arch. J.Pachner