Chomutov - Oficiální web města  

O nové kavárně ve Středisku knihovnických a kulturních služeb už se v Chomutově ví. Ví se i o tom, že je zajímavá tím, kdo zde obslu­huje. Práci tu totiž našli lidé se zdravotním handicapem, převážně s mentálním postižením. Měsíc po slavnostním otevření přišel čas na její návštěvu a také na malý rozhovor s jednou z těch, kdo mají zrod celé myšlenky i její f nální realizaci „na svědomí“. Mgr. Vladi­slava Koldinská je koordinátorkou celého projektu a také místopředsedkyní sdružení Masopust. Možná právě tady by se dalo začít.

Co vlastně je a co dělá sdružení Masopust?

Vzniklo někdy v roce 2002. Tehdy jsme uspořádali první hudební akci Jazzový masopust, kterou jsme pak opakovali vždy na jaře. V lednu 2007 se sdružení rozrostlo a rozšířilo svou aktivitu i směrem k sociální oblasti se zaměřením na integraci zdravotně postižených lidí do společnosti. Už během roku 2006 jsme se zapojili do procesu komunitního plánování sociálních aktivit města Chomutova a od toho už nebylo daleko k nápadu tréninkové kavárny, kde by dospělí lidé s mentálním postižením získávali reálné pracovní zkušenosti. Záměr naštěstí získal zájem a velkou podporu Magistrátu města Chomutova.

Ale tak jednoduché to určitě nebylo.

Vypracovaný projekt jsme odesílali přesně před rokem, ale už v březnu přišla zpráva, že jsme uspěli a od Evropského sociálního fondu získáváme krytí na celé tři roky provozu! Už od roku 2007 jsme měli od města slíbeny zdejší prostory za symbolické nájemné a letos v červnu jsme dostali i možnost pronajmout si tady nad námi ve třetím patře knihovny kancelář. Ta je potřebná nejen kvůli řešení administrativy, ale slouží i jako prostor k poradám a k sezení s klienty.

Pojďme právě k nim. Kdo jsou vlastně ty příjemné dívky Aneta a Denisa, které zde dnes obsluhují hosty?

Budu mluvit obecně. Lidé s mentálním postižením, s lehkými dysfunkcemi, jsou velice perspektivními adepty mnoha druhů zaměstnání. Pokud budou sedět doma v invalidním důchodu, anebo je budeme litovat, že skončili v ústavu, moc jim to nepomůže. Oni potřebují získat reálné pracovní zkušenosti. U nás se učí obsluhovat hosty, připravovat nápoje i pokrmy, starají se i o úklidové práce a vstřebávají mnoho dalších dovedností potřebných ke zvládnutí zaměstnání na normálním pracovním trhu, který je takzvaně nechráněný.

Zní to hezky a zajímavě, ale jak funguje praxe?

Báječně. Technicky vzato každý klient chodí do práce na čtyři hodiny denně a v současnosti jich máme devět. Střídají se při obsluze, úklidu kavárny i zázemí, při přípravě jídla a nápojů. Za to všechno pobírají mzdu. A je snad vidět, že jsou evidentně spokojení.

Jak moc těžké to všechno je?

S kolegyněmi a kolegy jsme většinou vystudovaní speciální pedagogové a spolupracujeme i s dalšími odborníky. Asi nemá cenu vysvětlovat, jak důležitý je individuální přístup, empatie, porozumění. Ale na našich svěřencích jsou vidět pokroky a to pochopitelně potěší. Procházejí samozřejmě programovou přípravou a pokračovací terapií. Vědomí integrace mezi zdravé lidi pro ně znamená opravdu moc.

Nakonec ještě o nejdůležitější věci, o penězích. Těch asi není nikdy dost.

Prostředky jsme dostali přiděleny na tři roky, což obnáší dva cykly po roce a půl pro dvakrát devět klientů. Samozřejmě jde také o patřičný počet odborných pracovníků a asistentů, kteří se klientům věnují. To jsou provozní peníze, které nám uhradil Brusel. Pochopitelně jsme připraveni žádat o další cykly, protože podobných programů se vypisuje víc. Složitější bylo samozřejmě toto prostředí vybudovat, protože šlo vlastně o úplně prázdný prostor. Podařilo se nám ale získat přízeň velkého množství sponzorů, kteří pomáhali, jak se dalo. Stavební firma sem třeba přišla vymalovat, jiná pomohla s položením podlahy a tak dál...

Co tedy říci závěrem o Café Atrium?

No přeci to, že do naší nekuřácké kavárny zveme milovníky příjemného prostředí. Dá se tu i pracovat, nechali jsme zřídit wi-fi připojení na internet pro naše zákazníky zdarma a je tu prostě klid a mír. Těšíme se na všechny vyznavače dobré kávy, lehkého občerstvení i nějakých pamlsků. Přijďte a uvidíte...